Slovníček pojmů
Obklady a dlažby
2. Kvalitativní parametry dlaždic
- Mechanické charakteristiky
- Povrchové mechanické chrakteristiky
- Otěruvzdornost (PEI)
- Absorbce vody (nasákavost)
- Protiskluznost (R x)
- Kalibrace
- Tonalita
- Tvrdost
Chemie
|
|
Obklady a dlažby
1. Základní rozdělení
Dlaždice mohou být lisované nebo tažené. Lisované dlaždice vznikají z jemných granulí, jež se tvarují v lisu za vysokého tlaku. Tažené dlaždice se dělají ze suroviny v podobě těsta, jemuž se vtiskuje tvar protlačováním přes příslušné tvarované ústí speciálního lisu.
Dlaždice mívají různé tvary a rozměry (tj. formáty). Nejčastěji to bývají čtverce nebo obdélníky, existují také šestihrany či osmihrany. Dlaždice s plochou menší než 90 cm2 jsou označovány jako mozaika. Největší standardně vyráběné keramické obklady mají délku strany 60 cm, speciální výrobky 90-120 cm. K dlaždicím se nabízí řada doplňkových prvků, jako jsou stupně, schodové tvarovky, požlábky, sokly, okapnice a různé dekorační doplňky. Obkládačky se doplňují různými tvary a typy bordur a listel.
Glazované dlaždice mají povrch pokrytý vrstvou barevného skla (glazury), jež jim dává důležité estetické charakteristiky (barvu, lesk, odstín, dekor apod.) i technologické vlastnosti (tvrdost apod.). Glazura je sklovitá hmota, která se v tekuté formě nanáší na povrch obkládaček či dlaždic. Podstatou glazury jsou křemičité složky, živce, taviva (kyselina boritá, zinečnatá), barvicí pigmenty a jiné chemické přísady. Je nutné poznamenat, že recepturu má každý výrobce svoji vlastní, v závislosti na surovinách, které používá. Vypalovány mohou být jednou (střep společně s glazurou), dvakrát (glazované na již vypálený střep), případně třikrát (při nanášení speciálních dekorací na již vypálenou glazuru). Jedná se zejména o dlaždice pro interní použití. Střep s nasákavostí 3 - 12%. Čím tmavší je glazura, tím je stupeň otěruvzdornosti nižší. Glazované dlaždice mohou být lesklé, pololesklé, matné nebo polomatné.
Jsou jednolité v celé své tloušťce. Mohou být režné nebo leštěné. Dlaždice mohou mít porézní (nasákavý) nebo kompaktní (nenasákavý) podklad (střep). Kompaktní, nenasákavý střep se zvláště u tzv. vysoce slinutých dlaždic svými vlastnostmi blíží porcelánu. Porézní střep je charakteristický přítomností pórů, které jsou na sebe různě napojeny. Čím je podklad poréznější, tím je větší absorpce vody, což je důležitá charakteristika každého typu dlaždic. Souvisí s ní řada dalších vlastností stavební keramiky.
V poslední době se často kombinují keramické obkladové prvky s přírodními materiály a to jak se samostatnými dekoračními prvky (listello, botone), tak kombinované: keramika/přírodní kámen (rosone).
Zde je přímo záměrem, aby se přírodní materiál odlišoval od keramiky a zároveň může obnášet i některé drobné charakteristické rysy, které se u keramické dlaždice nevyskytují (prasklina, oštípané okraje, výrazná barevná odlišnost,odlišné žilkování mramoru proti vzorku). Dále je zde jiná mechanická i chemická odolnost. Např. mramor (vápenec) je velmi měkký a naprosto neodolný vůči i slabým kyselinám. Proto je umístění těchto prvků nutno předem pečlivě promyslet, aby nebyly instalovány v extrémně namáhané zóně.
Slinuté dlažby jsou vyrobeny z těženého přírodního materiálu (jíly, hlíny, kaolin, živec) rozemletého na prášek, slisovaného za vysokého tlaku a vypáleného za teplot nad 1 100 °C. Materiál se dokonale spojí (sline), takže výsledná hmota nemá téměř žádné póry, má velmi nízkou nasákavost (vždy pod 3 %, někdy i pod 0,1 %) a odolá extrémnímu zatížení.
Slinutá neglazovaná dlažba je velice vhodná pro místa s velkým provozem, Díky probarvenému střepu a absenci glazury jsou případná poškozená místa méně nápadná. Navíc je tvrdší, má menší nasákavost (0,04 – 0,5%) a delší životnost. Další výhodou je relativně nízká pořizovací cena. Na druhou stranu jste kvůli absenci glazury, omezeni ve výběru barevných a vzhledových variací. V některých případech se může stát, že budete mít problém vyčistit různé skvrny (kuchyňský olej apod.)
Slinuté glazované dlažby patří mezi neuniverzální a nejoblíbenější typ dlažeb. Mají výborné vlastnosti jako je snadná údržba, vysoká tvrdost, nízká nasákavost, mrazuvzdornost apod. Výrobci v této kategorii nabízejí nepřeberné množství designů, barev a velikostí.
Dlažby na klasickém střepu jsou kvůli horším mechanickým vlastnostem vhodnější spíše do interiérů.
2. Kvalitativní parametry dlaždic
Obklady a dlažby podléhají v každé zemi zákonem stanoveným normám. V ČR jsou označeny jako ČSN. Pokud výrobek splňuje evropské normy, dostává norma přívlastek EN, a pokud splní podmínky pro normy světové, pak se označuje ISO. Skupina, k níž příslušný typ dlaždic patří, se obvykle udává v katalozích a na každém prodejním balení dlaždic.
Vyjadřují odolnosti vůči zátěžím, jako je pevnost v ohybu a zatížení na mezi pevnosti. Pevnost v ohybu je obecně tím větší, čím nižší je nasákavost. Čím větší je tloušťka dlaždice, tím větší je zatížení na mezi pevnosti. Například tloušťka 7 až 12 mm je vhodná pro běžné užití v bytových prostorách, hygienických zařízeních, v administrativních budovách apod. Dlaždice o tloušťce od 12 do 20 mm vydrží provoz s vysokým mechanickým namáháním například ve skladech a dílnách.
Povrchové mechanické charakteristiky
Udávají odolnost vůči poškrábání, pořezání, úderům apod. Měří se tvrdost povrchu a odolnost proti opotřebování. U glazovaných materiálů se sleduje především otěruvzdornost, která se hodnotí metodou PEI. Je to testování speciálním přístrojem, kterým se za vysokých otáček zkouší, kdy dojde k poškození glazury. Dle počtu otáček, při kterých dojde ke změně vzhledu povrchu glazury, se označí stupeň 1 až 5. Dlaždice se stupněm PEI 5 (12 000 otáček) je možno použít i pro vysoce namáhané povrchy. U neglazovaných dlaždic se hodnotí odolnost proti hloubkovému opotřebení, kdy se po velmi drastickém obrušování měří objemový úbytek dlaždice.
Jedná se o fyzikální vlastnost, která vyjadřuje u glazovaných obkladů a dlažeb odolnost proti mechanickému poškození povrchu glazury otěrem – obroušením v závislosti na hustotě provozu chodců, druhu a stupni znečištění podlahy.. Podle této odolnosti se rozdělují obklady a dlažby do pěti kategorií, která určují vhodnost použití z hlediska parametrů technických. Skupiny otěruvzdornosti se značí mezinárodní zkratkou PEI.
Vhodnost použití:
PEI – I Pouze do soukromých koupelen a WC na stěnu
PEI – II Pouze soukromé obytné plochy s nízkou zátěží,
kde se chodí v přezůvkách nebo naboso – např.koupelny, WC,ložnice.
PEI – III Bytová dlažba – pouze soukromý sektor se střední zátěží
– např. kuchyně, balkony, terasy, obývací pokoje, chodby
– NE vstupní prostory a veřejné prostory jako hotely, nemocnice atd.
PEI – IV Do vnitřních i venkovních prostorů s intenzivním užíváním a místností
s přímým kontaktem s venkovními prostorami.Např.: všechny prostory
dle skupiny III, bary, restaurace, obchody,a hotely s menším provozem,
garáže, školy, nemocnice, kanceláře a výstavní haly s výjimkou dlaždic pod
pokladnami a pulty prodejen a ploch s těžkou dopravou, extrémně zatížené.
PEI – V Extrémně odolná glazura a vysoký stupeň zeskelnění zajišťují i po mnoha
letech stejný vzhledi při maximálním namáhání.Použití např. viz skupina IV
i v maximálně namáhaných místech, dále metro, železniční stanice, letištní haly,
muzea, sportovní centra, průmyslové budovy,pasáže a další veřejné prostory..
U dekoračních prvků do dlažby je nutno mít na paměti, že prvek jako celek má takový PEI, jako jeho část s nejnižším PEI – zvláště u dekorací řezaných z různých barev a skládaných na síti.Dekorační pásky do dlažeb nejsou na PEI testovány (nemusí odpovídat PEI dlažby)
Poskytuje možnost měření pórovitosti, má vztah k odolnosti vůči mrazu i jiným charakteristikám. Čím větší absorpce vody, tím méně se například dlaždice či obklady hodí do venkovního prostředí a také do vlhkých prostorů. Nasákavost samozřejmě úzce souvisí s mrazuvzdorností.
Zkouška nasákavosti se provádí postupem uvedeným v normě ČSN EN ISO 10545-3.
Obkladové prvky se nejprve vysuší a zváží. Po nasycení vodou ve vakuu nebo varem se opět zváží. Přírůstek hmotnosti k suché váze vztažený na suchou hmotnost se udává v %.
Obklady a dlažby se podle nasákavostí dělí do několika skupin:
nasákavost druh norma použití
E > 10 % - jen pro vnitřní obklady stěn
0,5 < E ≤ 3 % - univerzální použití pro obkladové prvky, obklady
podlah a stěn interiérů
E ≤ 0,5 % - vysoce odolné dlaždice, mrazuvzdorné podlahy
namáhané otěrem, v exteriérech a interiérech,fasády, balkony, terasy
Zásadně nejsou mrazuvzdorné všechny bicoturní obklady, monoporózní obklady a dlažby na červeném střepu. Mrazuvzdorné jsou ve většině případů dlažby na bílém střepu (je vždy uvedeno v katalogu) a vždy dlažby slinuté.
V nejčastěji používaných metodách měření protiskluznosti podle DIN 51 097 a DIN 51 130 je použito měření úhlu skluzu na nakloněné rovině, po které se pohybuje zkušební osoba.
Nakloněná rovina se zkušební dlažbou předepsané velikosti se naklání rychlostí 1° za sekundu až k úhlu naklonění, kdy se zkušební osoba stane nejistou při napodobení chůze a klouže.
Subjektivita posouzení se eliminuje několikanásobným opakovaným stanovením, provádějí je 2 nezávislé osoby, které mají své korekční koeficienty, zjištěné na sadě kalibračních dlažeb.
Podstatnou výhodou stanovení protiskluznosti podle norem DIN je možnost posouzení značně reliéfních dlažeb a systematické zatřídění dlažby do jednotlivých přesně vymezených uživatelských skupin podle zjištěného úhlu skluzu.
Pro pracovní podlahy (DIN 51 130) se metodikou BGR 181 řadí protiskluzné dlaždice do
skupin:
Doporučené použití
|
Označení |
Úhel skluzu |
Doporučené použití |
|
A |
12° |
Základní protiskluznost. Chodby pro chůzi naboso, šatny |
|
B |
18° |
Sprchy, ochozy bazénů, schody |
|
C |
24° |
Nejvyšší protiskluznost. Schody pod vodou, šikmé okraje bazénů |
|
Označení |
Úhel skluzu |
Doporučené použití |
|
R9 |
5 až 10° |
Základní stupeň Vstupy do domů, terasy |
|
R10 |
10 až 19° |
Toalety, malé kuchyně, sanitární prostory |
|
R11 |
19 až 27° |
Mycí linky, prádelny |
|
R12 |
27 až 35° |
Mrazírny, mlékárny |
|
R13 |
přes 35° |
Rafinerie tuků, koželužny, jatka |
V katalogu je udán deklarovaný formát (např. 333x333mm). Skutečně dodané dlaždice mohou však být v rozměrech od 327 do 339 mm. V jednom balení mohou tolerance rozměru činit podle normy + - 0,5% - tedy u formátu 333x333 může být rozdíl až + - 1,67mm, to znamená, že celkový rozdíl mezi dolní a horní hranicí normy může u tohoto formátu činit až 3,34 mm. Doporučuje se pokládat dlažbu na spáry min 4mm, u dlažeb s nepravidelnými okraji na spáry podstatně větší. Tím se eliminuje nežádoucí optický efekt – že spáry nevychází proti sobě.
U některých druhů slinutých – neglazovaných dlažeb je možno na přání provádět dodatečnou retifikaci (zařezávání) mezi různými barvami v rámci jedné série, nebo mezi leštěným a neleštěným provedením na stejný rozměr. Některé série se už vyrábí v tzv. „monokalibru“, tedy vždy jsou z výroby dodávány ve stejném rozměru.
Rozměrové nesrovnalosti se mohou vyskytnout mezi základní dlaždicí (obkladem) a dekoračním prvkem, jako je listelo, bombato, matita, inserto, battiscopa … Tyto prvky se vyrábí odlišnou technologií a používají se někdy i odlišné materiály. Na tyto prvky není norma na rozměrovou stejnost – kalibraci. Norma na kalibraci se rovněž nevztahuje na bicoturní obklady.
Tonalita – barevnost povrchu obkladu či dlažby je označována číslem na obalu. Může se lišit oproti vystavovanému vzorku – podle výrobní šarže – a to směrem k sytějšímu odstínu nebo směrem k bledšímu odstínu. Do jednoho balení se opět seřazují dlaždice s přibližně stejným odstínem.
U rustikálních obkladů a dlažeb se často do jednoho balení míchají různé tonality, čímž se dosahuje lépe efektu
přírodního materiálu, který je v přírodě též různě a nepravidelně tónován. Také se do jednoho balení skládají dlaždice s odlišným vzhledem (různá kresba povrchu, přechod od světlejšího odstínu k tmavšímu, rozdílně strukturovaný povrch, imitace vad dlaždice – prasklina, dírka, ošlapané místo…). Před pokládkou je nutno vybalit a poté pokládat dlažbu z více krabic aby byl chtěný nepravidelný efekt vidět a aby se předešlo reklamaci nestejné tonality.
Rozdíly v tonalitě mohou nastat při skládání speciálních prvků k obkladu či dlažbě. Protože výroba těchto speciálních prvků je technologicky a často i materiálově odlišná, není možné dosáhnout naprosto stejného tónu, jako u základní dlaždice. Shodnost tónů je nutno posuzovat po přiložení srovnávaných komponentů pod vzájemným úhlem, pod kterým budou nalepeny (např. sokl s dlažbou svírá úhel 90°).
Tvrdost dlažeb se vyjadřuje běžnou stupnicí tvrdosti (MOSH) od 1 do 10 (nejtvrdší). Kvalitní dlažby mají tvrdost mezi 6 a 9. Tato hodnota se udává u slinutých dlažeb a bývá často zaměňována se stupněm otěru.
Čím tlustší dlaždice, tím větší bývá její pevnost. Dlažba nižší tloušťkou než je 8 mm (resp. 7 mm u formátu 20*20 cm a menších) je nevyhovující a může překvapit popraskáním i v případě kvalitního položení.
3. Typy pokládek
Jednotlivé kusy jsou pokládány rovnoběžně se stěnou a spáry probíhají v klasické čtvercové nebo obdélníkové síti. Pruměrný prořez 7%.
V tomto případě je dlažba pokládána pod uhlem 45° vzhledem ke stěně. Pruměrný prořez 10%.
Je nejvíce využívána pro pokládku obdélníkových formátů. Jednotlivé kusy jsou proti sobě posunuty. Posunutí může být různé, ale nejčastěji se jedná o posun pravidelný o polovinu délky (tzv. cihelná vazba). Pruměrný prořez 15%.
4. Dekorativní prvky
Obkladačka páskového typu, obvykle bohatě zdobená se odlišuje vzorem a rozměry, zpravidla je jeden její rozměr shodný se standardními obkladačkami a druhý rozměr značně menší. Listely se většinou lepí ve výši očí, aby krása ornamentu či ozdob vynikla.
Obkladačka páskového typu s reliéfní dekorací s různým profilem se odlišuje rozměry, které bývají obdobné jako u listel, a především tvarem, bombata svým povrchem vystupují nad rovinu tvořenou ostatním obkladačkami.
Keramický prvek zdobený uprostřed obkladačky nebo uprostřed sestavy obkladaček se odlišuje vzorem, rozměr je stejný jako u standardní obkladačky mozaika je sestava různobarevných čtvercových obkladaček malých rozměrů (většinou o rozměrech od 2 × 2 cm do 10 × 10 cm).
Obkladový prvek (keramický, skleněný...) malých rozměrů, jejichž délka hrany zpravidla nepřevyšuje 100 mm. Jednotlivé dílky mozaiky jsou spojeny na mozaikové lepence nebo. papíru.
Doplňkový keramický výrobek k základním obkladovým prvkům určený zpravidla ke speciálním účelům (sokly, schodovky atd.).
Tvarovka určená pro obklady schodových stupňů s protiskluznými drážkami nebo reliéfem na okraji dlažby.
Sokl
Pásek dlažby, kterým se obkládá zeď po obvodu místnosti - lepí se kolmo přímo k dlažbě převážně z důvodů snadnějšího vytírání dlažby. Sokl je buď řezaný z dané položené dlažby nebo přímo pro tyto učely vyrobený. Sokl se umisťuje vždy zaoblenou částí nahoru, může být i zakončen ozdobnou lištou. Zpravidla se vyrábí sokly o výšce 7-10cm.
Chemie
1. Lepidla
Lepidla pro keramické obkladové materiály jsou rozděleny do tří typů:
C – cementové
D – disperzní
R – z tvrditelných pryskyřic
Každý typ se může vyskytovat v různé třídě:
1. pro běžné použití – slovně je označujeme jako normální (pro C – cementová lepidla např.: běžná přídržnost k podkladu počáteční, po ponoření do vody, po uložení v teple, po vystavení cyklům zmrazení a rozmrazení )
2. pro náročnější aplikace – slovně je označujeme jako zlepšená splňují požadavky na doplňkové vlastnosti dle normy (pro C – cementová lepidla např.: vysoká přídržnost
Některá lepidla mohou mít mohou mít vybrané užitné vlastnosti vylepšené nad rámec základních požadavků normy o tzv. zvláštní charakteristiky:
F – rychle tvrdnoucí
T – se sníženým skluzem
E – s prodlouženou dobou zavadnutí
S1 – deformovatelná
S2 – vysoce deformovatelná
Příklady klasifikace a označení lepidel:
C 1 – normální cementové lepidlo
C 2FT – zlepšené rychletvrdnoucí cementová lepidlo sníženým skluzem
C 2TS1 – zlepšené deformovatelné cementové lepidlo se sníženým skluzem
C 2S2 – zlepšené vysoce deformovatelné lepidlo
D 1E – normální disperzní lepidlo s prodlouženou dobou zavadnutí
R 2T – zlepšené lepidlo z tvrditelné pryskyřice se sníženým skluzem
2. Spárovací hmoty
Samostatnou kapitolou keramických dlažeb je spárování. Ze zkušeností není v žádném případě vhodné použít bílou spárovací hmotu na jakoukoliv podlahu včetně bílé. Bílé spáry se totiž v průběhu času špiní a šednou. Vhodnější je, když má spára o tón tmavší barvu než dlažba. Zvolíte-li odlišný odstínu spár a dlažby, dosáhnete zajímavého barevného kontrastu, se kterým se dá velice dobře pracovat při volbě doplňků a nábytku.
Častým problémem je míchání barevné spárovací hmoty přímo na stavbě. Dochází totiž k nerovnoměrnému smísení základní a přidané barvy. Nerovnoměrnost nezmizí ani po zaschnutí spárovací hmoty a kazí tím celkový dojem dlažby. Proto volte spíše spárovací hmoty namíchané přímo výrobcem.
Nezapomeňte zvolit správnou kategorii spárovací hmoty a lepidel. Jsou rozdílné druhy pro venkovní a interiérové obklady. Do míst s výkyvy teplot jsou vhodné flexibilní spárovací hmoty.